Agmenti d'Corp - Prolog - Část devátá

1. února 2012 v 22:16 | Vojtěch "Medroš" Hamerský |  Agmenti d'Corp

Prolog

Část devátá


Lučištník neváhal ani chvíli a vystřelil. Půleflka se střele vyhnula, rychlostí blesku odhodila luk, vytáhla těžký dvouruční meč a rozběhla se ke skupince. Muž s lukem zaklel a vytahoval z toulce další šíp, ostatní vojáci v plátových zbrojích také uchopili zdobené jílce svých mečů, které osvobodili z pochev. Mezitím už Catta uběhla pár kroků a nastavila plochou část své čepele do smrtící dráhy nového šípu. Ten se při srážce s čepelí rozlomil na tři kusy, jež pak spadly bez dalšího prodlévání na zem.
Třetí šíp už z takové malé vzdálenosti mezi nimi zničit nedokázala, podařilo se jí ho alespoň vyklonit, a tak se vnořil do ramene těsně pod klíční kostí. Zasykla bolestí a mírně klopýtla, ale dokázala udržet rovnováhu, což bylo její štěstí. Kdyby spadla na zem, už by z ní nevstala díky vojákům, kteří jí zrovna běželi naproti. Dva zůstali u střelce, kdežto zbylí tři proběhli s kovovým třeskotem kolem ní bez jediného úmyslu. Čekala, že budou chtít přímo zaútočit, ale místo toho jen utíkali.
Odrazila se od země a jedinými mocným máchnutím setnula nebohému lučištníkovi hlavu dřív, než stačil vypustit svůj poslední připravený šíp. Muži nezareagovali na její útok dostatečně včas, takže Catta stačila úderům uniknout a odběhla do bezpečné vzdálenosti.
Královská garda neutíkala, jak si původně myslela. Místo toho se všech pět mužů seřadilo do řady a čekali s meči připravenými k boji. Pět vojáků pro ni v tuto chvíli nepředstavoval vůbec žádný problém, nejen díky značkám, kterých měla po oblečení i na meči spousty.
Aspoň to bude zábavnější, pomyslela si a ušklíbla se. Neviděla jim do tváří, ale to neznamenalo, co v nich nejspíše zahlédla. Strach, odevzdanost, snaha přežít nebo i možná špetka sebejistoty. Zlomila dřík šípu, který jí trčel z ramene, a část, která jí zůstala v ruce, odhodila. Kdyby si šíp i s hrotem z rány vytáhla, rozhodně by neměla čas zastavovat krvácení a následné léčení.
Jako jeden muž se bojovníci oděni ve zbrojích vrhli s bojovým pokřikem proti dívce s kaštanovými vlasy. Půleflka čekala do té doby, než je od sebe dělilo nějakých deset metrů, pak začala s kouzly. "Debrakh stringo!" vykřikla, když měla připravený dostatek energie z okolních stromů, rostlin a půdy. Tu vyslala v podobě kouzla ke dvěma stromům, kolem nichž právě probíhali vojáci. Ze země vyrazily kořeny, které blesku rychle spoutaly dva z nich a třetímu se stačily ovinout kolem kotníku, takže následně klopýtl a s třeskem spadl na zem.
"Extorre!" Z energie paprsků zapadajícího slunce se v její dlani zhmotnila ohnivá koule o velikosti dvou pěstí a mrštila jí přímo na jednoho ze dvou zbylých mužů. Koule o síle skutečného slunce v okamžiku roztavila železné pláty a lidské tělo spálila na popel.
Poslední nepřítel k ní už stačil přiběhnout a udeřit z boku, ona však ránu zblokovala a plynulým pohybem přešla v protiútok. Dvouruční meč zastavil velký mandlovitý štít s erbem, svezl se po něm a musel poté bránit následný výpad. Ihned po jeho neúspěchu zkusil gardista útok ze střechy, aby tak rozsekl Cattu vedví. Měla tu nevýhodu, že vlastnila těžkou zbraň, sice velice účinnou, co se týče úderů, ale v rychlosti se nemohla vyrovnat svižným kombinacím, které by bezpochyby dokázal lehký jednoruční meč snadno provést.
"Chalistero!" vzkřikla a ihned poznala velký úbytek sil. Voják se střídavě díval na meč a na ni, slyšela, jak ústa v helmě zaklela. Meč, jenž mířil na její hlavu, se pohyboval asi tak rychle jako hlemýžď. Poodešla z jeho smrtelné dráhy a oddechovala. Kdyby nebylo všech těch značek a tolika moci, v žádném případě by tady teď nestála živá. Ze všech kouzel jsou nejnáročnější ta, u kterých se nedá použít jiná energie, než z těla sesilatele. A ona použila ještě navíc takové, co patří do těch nejnebezpečnějších a může u nich sesilatel i zemřít, pokud neposkytne dostatek energie pro správnou funkčnost daného kouzla.
Muž v brnění se vzpamatoval z nenadálého šoku, pustil jílec meče a rychlým krokem šel jen s malou dýkou a štítem opět proti ní. Catta přerušila spojení s kouzlem a to, nezásobováno další energií, přestalo fungovat. Meč uprostřed bývalé obloukovité cesty najednou spadl a zabořil se do země. Rytíř si toho ale už nevšiml, protože se horečnatě soustředil porazit dívku před ním.
Na žádné větší kouzlo již neměla energii, vlastně neměla sílu pomalu ani na to, aby udržela meč v rukách. Sebrala ještě poslední zbytky sil, aby se mrštně vyhnula výpadu, který gardista s dýkou provedl. Upustila meč, zašátrala do toulce na jejích zádech pro šíp a bez okolků zabodla hrot hluboko do mezery mezi kyrysem a ramenním plátem. Celou ruku měla v tu chvíli od krve.
Rytíř zařval a padl k zemi v mohutné agónii. Nebude dlouho trvat, než stejně jako mág upadne do bezvědomí a poté zemře na ztrátu krve. Půleflka sebrala ze země svůj dvouruční meč a schovala ho do pochvy.
Přiběhla k místu, kde ležel luk a zvedla ho také, ihned napnula tětivu s posledním šípem z toulce. Těsně předtím, než vystřelila, upravila kouzlem vlastnosti hrotu tak, aby byl stejně pevný, jako diamant. Střela zasáhla muže, jenž si stačil mezi tím osvobodit kotník od kořenů, a zabodla se mu v zádech. Dál už nepochybně neuteče.
Pak svůj drahocenný luk rozštípla o koleno. Nevěděla proč, ale něco jí donutilo to udělat. Přešla ke dvěma spoutaným mužům a přitom opět vytáhla svůj meč z pochvy. Neměla už moc sil, ale tu chvíli ho snad ještě udrží.
"Dělej, zabij nás," ozvalo se odevzdaně z jedné z helem. Nebylo nutné jí povzbuzovat dvakrát, bez milosti je oba zabila. Poté přerušila i druhé kouzlo a obě bezvládná těla se svezla k zemi. Cítila nesmírnou úlevu, když už nemusela vydávat energii žádnému kouzlu. A také, že má za sebou tento souboj. Klesla na kolena a zhluboka dýchala.
Výtečné, promluvil tajemný hlas tak nečekaně, až s sebou cukla. Neměl jsem pravdu? Značky ti dodali sílu, kterou jsi potřebovala. A se sílou přichází i moc.
Nejde mi o moc. Chci jen pomstu a změnit pár důležitých věcí.
V tom případě mi nezbývá nic jiného, než to, abych splnil, co jsem slíbil, že?
Chvíli bylo nezvyklé ticho, nikdo nic neřekl, až pak promluvila Catta. Můžeš zabít Gelttora?
Určitě ano. A i kdybych nemohl, stejně bych se o to alespoň musel pokusit kvůli slibu Rens'dia. Další přání?
Místo Gelttora by se měl dostat na trůn elf zvaný Elliöner, naslouchá všem rasám a rozhoduje moudře a spravedlivě. Byl by nepochybně skvělým vládcem naší provincie. Zamyslela se. Dokážeš vymazat vzpomínky na Ramionův převrat všem, kteří byli v armádě nebo o něm věděli?
Dokážu, avšak v žádném případě ne sám. Víš, že musíme vymazat vzpomínky i lidem ze sousedních provincií - především obchodníků a ti to nepochybně roznesli dál.
Vím, ale musíš to udělat, řekla spíš prosebně než rozkazně.
Vskutku. Uvědomuješ si, že tímto měníme vaši historii?
Půleflka se na to snažila nemyslet. Bylo to kruté, ale nezbytné rozhodnutí. Pak položila tajemnému hlasu v její mysli otázku, které by mohla později litovat. Když toto všechno dovedete, proč jste nám někdy v minulosti něco podobného neprovedli? Nebo hůř, proč jste nás nezničili?
Dobrá otázka. Odpověď tě možná překvapí, ale jednoduše nemůžeme. Nevíme proč, prostě nám v tom něco brání. A kdybychom mohli, stejnak bys to nepostřehla, stejně, jako to nepostřehne nikdo z bývalého Ramionova převratu. Nebudou si vůbec pamatovat, že něco takového existovalo. Povedou normální život, ale už nemůžeme zabránit tomu, aby někoho napadl nápad nějaké další vzpoury. Je dost dobře možné, že se vytvoří další Ramionův převrat, než váš Gelttor záhadně zemře, aniž by měli nějaké tušení. Avšak existuje výjimka, kdy je nám umožněno zasahovat do dění ve vašem světě.
Rens'dia, řekla Catta s jistotou.
Přesně.
Víš, co se stane s těmi, které zajali?
Do té doby, co bude naživu Gelttor, budou uvězněni v žalářích na jeho hradě. Ani Gelttor a ani nikdo ze zajatých si nebude pamatovat o Ramionově převratu. Budou je považovat za viníky nějakých malých prohřešků. Po jeho smrti je nepochybně propustí a odejdou ke svým domovům. Ty, kteří utekli, můžu přemístit domů rovnou.
Jak dlouho potrvá, než Gelttor zemře?
Během vyřizování našich podmínek jsem začal vydávat rozkazy k plnění. Počítám tedy, že určitě co nejdříve. Myslím si, že je tu jedna z mála věcí, jež chceš ještě vyřídit.
Otevřela brašnu a vytáhla z ní vzácný obsah. Říkám mu Larktho, řekla a obdivně se podívala na černé lesklé vejce. Znamená to Seslaný z hvězd. Viděla ho snad tisíckrát, ale pořád ji uchvacovaly ty malé šupiny na pevné skořápce, jako kdyby i samo vejce bylo drakem. Podle jeho barvy vím, že patří k rodu draků Rathorion v Daraccských horách na severozápadě. Chci ho tam donést sama.
Nuže, neotálejme a vyražme.
Catta uposlechla, dala vejce zpět do vaku, zvedla se ze země a svůj meč vrátila do pochvy. Naposledy pohlédla směrem k táboru, odkud stoupal černý kouř. Ať se to všechno povede, pomyslela si a vydala se na cestu k Daraccským horám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Člen týmu a hrdý podporovatel Knižního pořadu!