Agmenti d'Corp - Prolog - Část pátá

1. února 2012 v 22:10 | Vojtěch "Medroš" Hamerský |  Agmenti d'Corp

Prolog

Část pátá


Blížila se k ní asi dvacítka nepochybně dobře vyzbrojených vojáků. Z toho 4 lukostřelci, možná jeden čaroděj. Zdálo se jí, že mezi královskými zbrojemi viděla i čarodějskou róbu, ale nevěděla to příliš jistě. Byla vůbec ráda, že nyní neleží na zemi a neumírá díky smrtelné ráně, kterou jí měl šíp způsobit.
Musím to risknout.
Sebrala všechny síly a prudce se zvedla. Znovu napnula se šípem tětivu luku, zamířila na skupinku vojáků a přitom myslela na promyšlené kouzlo. Cítila, jak se jí v těle sbírá syrová energie ukořistěná přímo ze samotné podstaty země. Energie zahřála její tělo a v omezeném rozsahu vyléčila i menší rány. Všechnu sebranou energii pak vyslala do šípu.
Jakmile byla energie v šípu zformovaná, vystřelila a zakřičela. "Debrakh!"
Vše se stalo během vteřiny. Vyslovené slovo spustilo spoušť kouzla, a to se ukázalo v plné kráse. Šíp se s obrovskou rychlostí řítil ke skupince přibíhajících vojáků, kteří nestačili včasně zahlédnout blížící se nebezpečí.
Pousmála se. Byl to zlověstný úsměv. Takový, který přináší smrt a raduje se z ní. Nebyl však čas zde zůstávat a radovat se. Vystartovala a běžela dál.
Střela by s podivuhodnou přesností na tak velkou vzdálenost nejspíše trefila místo, kde by mělo být srdce jednoho z vojáků, jež byl zrovna v čele zástupu. Ale díky jeho plátové zbroji po ní šíp sklouzl a zabodl se do nedalekého kmenu. Muž jen zakolísal a poté se zastavil, aby se vzpamatoval ze šoku. Zelená záře, která v letu šíp obalila, z něj přešla na strom a rozlévala se i dál. Příliš pozdě si vojáci uvědomili, k čemu se schyluje.
"K čertu! Utíkejte!" vykřikl jeden z vojáků a dal se ihned na útěk, pryč od místa, kde se záře rozlévala.
Ze země najednou vyrašily kořeny stromů a daly se do práce - připravovaly další duše pro paní Smrt. Půlelfka nebyla ještě tak daleko od místa, aby její jemný sluch neslyšel srdceryvný řev a praskání křehkých kostí. Poděkovala Matce přírodě za darovanou moc a slíbila, že jí to určitě jednou oplatí.
Vycítila v blízkosti stopu magie. Jekot a křik rychle ustávaly a to mohlo znamenat jen jediné: byl tu mág vyslaný samotným Gelttorem. Stopa byla téměř nepostřehnutelná, mág chtěl asi zůstat utajen co možná nejdéle a byl v tom opravdu dobrý. Ona však byla alespoň stejně dobrá.
Byla pravda, že přítomnost mága jí trochu zneklidnila, ale nenechala se tímto problémem úplně rozhodit. Na toho kouzelníka musí jinak, než na obyčejného vojáka, který ve většině případů nemá žádné magické schopnosti. A když už má, tak kompletně nerozvinuté.
"Rychle za ní, ať nám neuteče! Děvka jedna!" Zbývající živí vojáci se bez rozmyslu vydali za prchající lukostřelkyní. Zbylo jich sedm - mág, lukostřelec a pět královských gardistů.
Nevystrašilo jí to, věděla, že má nyní zásluhou kouzla dostatečný náskok - nejméně půl kilometru - a mág se nepokusí nijak zasáhnout, pokud by se tím mohl sám ohrozit. Místo toho v rychlosti vydělala z toulce na zádech další šíp, do jehož drážky umístila tětivu luku a nedopatřením se opět ponořila do vzpomínek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Člen týmu a hrdý podporovatel Knižního pořadu!