Sen

20. června 2012 v 9:00 | Vojtěch "Medroš" Hamerský |  Jednorázovky
K psaní tohoto malého příběhu došlo na setkání autorského čtení, který pořádala škola a jednalo se o soutěž s našimi povídkami. V rámci této soutěže jsme měli program, kde jsme oživovali fotografii. Já si vybral fotografii tunelu, přečtěte si, co z toho vzniklo... :)

Sen



Běžel. Pořád dál a dál, rychleji a rychleji. Kolem něj jen samé stromy. Němí pozorovatelé této honičky. Chvílemi se musel vyhýbat větvím s jehličím, přesahující až do cesty. Výmoly, kterých tu bylo opravdu hodně, mu dělaly menší potíže, ale nezastavily ho. Myšlenka na smrt ho hnala vpřed.
Les byl nasáklý vlhkostí, jež vdechoval do svých plic. Měl rád déšť, měl rád, když mu kapky vody dopadávaly na kůži. Teď by ho však nejraději proklel. Během pár chvil byla jeho kožená zbroj promočená skrz na skrz a on promrzlý až na kost. O nic lépe na tom určitě nebyl ani jeho pronásledovatel.
Asi jen stačilo, aby na něho pomyslel - za sebou uslyšel někoho běžet. Už ho dohání. Neohlížel se, zbytečně by ho to zpomalilo a znervóznilo.
Snažil se zrychlit, avšak víc už to nešlo. Zbroj nasáklá vodou ho zpomalovala a on vynakládal příliš mnoho sil na to, aby vůbec udržel stávající tempo. Tiše zaklel. Hon tedy pokračoval, a ač se mu to líbilo nebo ne, musel si přiznat skutečnost, že ho soupeř pomalu, ale velmi jistě dohání.
Zatáčky se střídaly jedna po druhé, stejně tak výmoly či větve. To snad není možné, pomyslel si. Už dost!
Jakoby ho les vyslechl. Před ním se objevil půlkruhový otvor, před kterým se cesta rozdvojovala. První vedla dál do neznáma, ta druhá vedla do tunelu.
Tunel ho nepřivítal zrovna nejlépe. Jakmile se zbavil deště, šlápl koženou botou do velké kaluže. Samé lepší věci. Kůže největší nápor vody zbrzdila, nedokázala však zastavit všechno. Přerývaný dech se rozléhal tunelem a s každým vydechnutím mu z úst vyšel oblak páry. Srdce mu bušila, až si myslel, že vyskočí z hrudi.
Zastavil se, předklonil a snažil se uklidnit na nadcházející souboj. Nečekal dlouho. Hlasitý dupot nohou ho včas informoval o tom, že už není v tunelu sám. Vytáhl z pochvy ocelový meč se zdobenou rukojetí a nebojácně se na protivníka podíval. Ten již v rukách třímal velkou válečnou sekeru, která vypadala velmi nebezpečně.
Oba nepromluvili ani jedno slovo. Čekali, kdo první z nich vykoná ten osudový pohyb či neudělá nějakou chybu. Ne, toto nejsou žádní začátečníci.
A nakonec začali společně ve stejný čas. Vrhli se vpřed proti sobě - neohlíželi se, že jsou unavení. Tento boj rozhodne o všem a musejí do toho dát maximum. Šlapali do kaluží, čímž kolem sebe vytvořili úplný ráj kapek. Nabírali rychlost a každý z nich se připravoval k smrtícímu úderu.
"Johny? Johny, vstávej."
Otevřel oči. Ležel v posteli a nic mu nebylo. Začal se zkoumat, zda mu opravdu nic není. Kde má ty rány, které utržil při tom souboji? Vyběhl ze dveří od svého pokoje a vběhl ke svému starší sestře, která se právě probouzela. "To bys nevěřila, co se mi zdálo. Někdo mě pronásledoval po nějakém lese a pak se mnou bojoval v jakýmsi tunelu! A ten někdo jsi byla ty!!"
Sestra si promnula oči a v půli protáhnutí se zastavila a pohlédla na něj. "To je zvláštní," řekla. "Mně se zdálo to samé, někoho jsem pronásledovala a pak bojovala - s tebou."
Johny vytřeštil oči a rozběhl se zamknout ve svém pokoji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Člen týmu a hrdý podporovatel Knižního pořadu!