Říkají si Havrani a jsou to nejlepší žoldáci v okolí. Co se ale stane, když někteří z jejich druhů zemřou a mág, který v tom všem má prsty, jim nabídne obrovské bohatství, s nímž by si vystačili až do smrti? Dokážou ukořistit všechny artefakty, aby vyvolali děsivé kouzlo - Zloděje úsvitu - a zachránili tak svou zemi, Balaiu?
Havrani je skupina elitních žoldáků, která striktně dodržuje daná pravidla. Jedním z nich by mohlo být "Nikdy nepomáhej mágovi". Avšak pravidla jsou tu hlavně proto, aby se porušovala. Vždy byla a určitě budou. A ani ve Zloději úsvitu není porušení pravidel výjimkou. Přeci jen, pomyšlení na bohatství, ze kterého Havrani dokážou žít až do konce svých životů…
Vítejte ve virtuálním světě zvaném PoloSvět, jenž má být počítačovou simulací pro trénování amerických vojáků za těch nejtěžších podmínek. Kde jinde byste totiž potkali ty největší zloduchy všech dob, včetně samotného Heydricha? Jak se může zdánlivě jednoduchý příběh vyvinout v něco neočekávaného a akčního? Na to bychom se měli zeptat samotného autora.
PoloSvět: Zima je ze začátku kniha s jednoduchým nijak složitým dějem - po pár stránkách víme, co se bude zhruba dít dále. Je tu však jeden podstatný detail, který celou situaci otáčí ve prospěch Roda Reese. Výskyt všemožných pojmů, jež si čtenář musí vyhledat ve vysvětlivkách, aby se chytil, dává tušit jakousi zvláštnost této knihy. Slibuje větší čtenářský zážitek, při němž se jistě nebudeme nudit.
Pokračování Levé ruky boží, údajného aspiranta na to, stát se světovým bestsellerem. Jak si Paul Hoffman vedl při psaní druhého dílu, naložil s ním dobře? Je horší nebo lepší než ten první? Odpovědi na tyto otázky si nyní můžete přečíst.
Jedno musíme Paulu Hoffmanovi nechat - dokáže napsat velmi poutavý příběh (jak jsme se přesvědčili po přečtení prvního dílu), který vnesl do světa fantastiky něco nového. Něco, co dokázalo čtenáře přimět, aby knihu popadli a přečetli. Levá ruka boží se četla prakticky jedním dechem, nebylo zde moc místa, kde by se zrovna nekonal nějaký ten souboj.
Tři muži - Meyrink, Joachim a Volkan - putují do nitra Černého hvozdu. Co chce dělat posel paní Smrti se svým doprovodem, skládajícím se z bývalého lovčího a bývalého žoldnéře, uvnitř samotného pekla? To je otázka, na níž může odpovědět pouze Volkan. Nebojte se, nebude to tak strašidelné, jak si myslíte. Bude to ještě horší.
Míla Linc jistojistě prokázal při psaní tohoto díla své kvality. Respektive, jak se to říká - zraje jako víno. A i když je toto volné pokračování Stínu Černého hvozdu asi o sto stran kratší, nic to na kvalitě Mrtvých mužů nemění. Naopak nám v některých situacích nabízí ještě více akce, než předchozí díl.
Čtenář nemusí nutně znát děj Stínu Černého hvozdu, jelikož v jeho pokračování jsou pouze zmínky o vedlejších postavách, které se vyskytovaly prvním díle. Je však dobré ho mít přečtený, alespoň tak díky tomu krásně zapadají souvislosti a čtenář není o nic ochuzen.
Někoho potěší, že kniha má velký spád a je plná nekonečného dobrodružství, akčnosti a překvapivě také i emocí. Jiné může tento fakt zklamat, pakliže Mrtvé muže přečte - mezi námi knihomoly řečeno - jedním dechem.
Dočkali jsme se již pátého pokračování Lovce duchů, které nám opět o něco málo přibližuje další radosti a strasti Toma Warda. Nyní se mladý učedník musí postavit tomu největšímu zlu, jemuž dosud čelil. Jedinou otázkou zůstává, zda dokáže přežít.
Ďábel chodí po světě a Tom Ward se ocitá ve strašlivém nebezpečí. Nikdo totiž neví, kdy se zlo může zjevit a učedníka zabít. Je ovšem jasné, že Tomovi se něco takového vůbec nelíbí a značně protestuje. Snaží se svého mistra přesvědčit, aby ho nedržel ve svém domě jako vězně. John Gregory ho v tom případě musí podrobit další fázi výcviku a pošle chlapce ke svému bývalému učedníkovi - Billu Arkwrightovi, jenž je nyní lovcem duchů v severním Casteru se specializací na všechno zlo týkající se vody.
Neil Gaiman, Al Sarrantonio. První z těchto jmen v našich končinách známe již dost dobře. To druhé mnohým čtenářům nemusí říci nic, ale neznamená to, že tento tvůrce antologií není slavný a dobrý ve svém oboru. Opusťme na chvíli svět fantaskních románů a nechme se unášet povídkovou vlnou. Doprovázet nás budou kupříkladu jména jako Jonathan Carroll, Michael Moorcock, Tim Powers a další.
Pokud se řekne Neil Gaiman, okamžitě se nám vybaví bezpochyby známá díla jako Nikdykde, Koralína, Američtí bohové, Kniha hřbitova nebo Hvězdný prach. Právě ono jméno může být pro většinu čtenářů hlavním lákadlem ke koupi této knihy a jejímu následnému přečtení. Druhý z dvojice editorů - Al Sarrantonio - je usazen u mnohých lidí v podvědomí jako skvělý tvůrce různých antologií. Nyní k nim přidává Velkou knihu příběhů pro XXI. století, společně s Neilem Gaimanem.
Davida Eliota vyloučí ze školy, čímž si podepisuje rozsudek v podobě nastoupení na novou školu Groosham Grange. Během cesty se seznamuje s Jill a Jeffreym a společně postupem času zjišťují, že škola Groosham Grange není tak úplně obyčejná.
Vše odstartuje Davidovo vyloučení ze školy. Věc, která mu změní život. Samozřejmě, tyhle věci se chlapcům stávají. Neměly by, ale stávají. Je až s překvapením, že ho jeho otec nerozcupuje přímo ve chvíli, když se tuto zprávu dozví. Místo toho se na scéně objevuje pan Kilgraw a jeho dopis, který informuje o existenci školy, jež je přímo stvořená pro Davida. A pan Eliot tuto nabídku rád přijme.
A je to tu. Konečně jsme se dočkali čtvrtého dílu Odkazu dračích jezdců s názvem Inheritance. Kniha vychází jako údajné zakončení série, kterou si mnoho čtenářů oblíbilo. Eragon, Eldest, Brisingr a Inheritance. Jména, která s největší pravděpodobností už nikdy nezapadnou a stále budou často vyhledávaná na poličkách knihoven a na pultech knihkupectví. Nahlédněte, jak se Christopher Paolini vypořádal s ukončením série Odkazu dračích jezdců.
Inheritance začíná samotným shrnutím všech předešlých tří dílů, což je velmi příhodné a prozíravé. Toto shrnutí je totiž potřeba, málokdo si bude pamatovat děj předchozího dílu. V tom vidím hned ze začátku veliké plus.
Těšíte se z přítomnosti malých, podsaditých vousatých mužíků? Máte rádi svět, kde rozhodují především zbraně, jež jsou bezpochyby nejlepší jistotou, jak zabít nepřítele? Pokud ano, čeká na vás Elan-Dhor - město plné trpaslíků, na které zrovna v tuto chvíli číhá opravdu veliké nebezpečí.
Prokletí trpaslíků bude především zajímat čtenáře již dříve vydané tetralogie Trpaslíci od Markuse Heitze, ať už z čisté zvědavosti, jak "pokračování" obstojí či kvůli důkladnému porovnání s touto slavnou sérií. Upřímně řečeno, knih o malých válečnících je u nás pomálu, a tak se i další zarputilí fanoušci fantasy s vášní vrhnou po Franku Rehfeldovi a jeho knize.
Aldwyn, Gilbert a Sylvie nejsou jen tak obyčejní hrdinové. Oni to vlastně nejsou lidé. Můžou vůbec kocour, žabák a sojka prožít nějaké zábavné a hlavně napínavé dobrodružství? Že to není možné? Tak se pojďte přesvědčit.
Jistě si již většina (u této knihy lze předpokládat, že z největší části dětských) čtenářů zoufá až z příliš velkého množství fantasy knih pro mládež, které však neoplývají velkou originalitou. Kdo se má pak vyznat v tom, která kniha zaujme a pobaví, a naopak, které se obloukem vyhnout? V knihkupectvích se válí plno "nástupců Harryho Pottera", i knih, čerpajících ze slavného čaroděje, který přežil, inspiraci - a to je jen malý zlomek.
